Hajlující hranatost, kohout i komunisti. Eurovolby vyhrála opozice a antisystém
Patrik Fišer
Pár menších překvapení, ale jinak vcelku očekávaný výsledek. Tak by se daly hodnotit víkendové volby do Evropského parlamentu. Vládní koalice propadla, opozice a antisystémové strany naopak vyrostly.
Rozhodně největším překvapením eurovoleb je Filip Turek. Bývalý automobilový závodník, sběratel starých britských aut, a především influencer bude nově taky europoslancem. Dokonce s sebou dokázal vytáhnout i Nikolu Bartůšek z Přísahy. My jsme Turkovi věnovali pozornost i v našem předvolebním podcastu. Já jsem tam mimo jiné taky řekl, že než se začal vyjadřovat k politice, byl celkem normální. To jsem ovšem neprošel jeho osobní facebookový profil. O pár týdnů později to udělala až Jana Bobošíková a po ní i další novináři. Ať už byla motivace Bobošíkové jakákoliv, málem se jí povedlo Turka zničit tak, jak se o to před lety snažila s Českou televizí. Podobně jako ČT ale Turek její nájezd nakonec ustál, i když měl na mále. Postupně na něj začalo vyplouvat, že právě na Facebooku psal komentáře o tom, že by Petr Kellner měl jít do plynu nebo adoroval Adolfa Hitlera. Časem se také objevily jeho fotky se svícny, na kterých jsou hákové kříže nebo fotky, na kterých má velmi podivně zvednutou pravici. Dokonce už to bylo natolik podezřelé, že se o Turka začala zajímat i česká policie.
Jak se Turek do europarlamentu vlastně dostal? Jako influencer. Před volbami obrazil snad úplně všechny podcasty, debaty a pořady, kam ho pozvali. Z nich si pak udělal reels na Instagram, kde ho sleduje skoro dvě stě tisíc lidí. V kampani ještě vsadil na okázalé ukazovaní své bohatosti a ega úplně komukoliv. Jediným jeho programem bylo, že zruší Green deal a zákaz prodeje aut se spalovacím motorem pro roce 2035. Sice už neřekl, jak ho zruší, ani jaké jiné řešení, které se aspoň nějak pokusí zpomalit, případně i zastavit, globální oteplování, navrhuje, ale voličům to je už zcela očividně jedno. Hlavně, že se je nikdo nebude snažit převychovávat. Že jim to říká fanoušek režimu, jehož stoupenci z Česka unášeli děti a nechávali je převychovávat a poněmčovat, je ani trochu nezaráží. Možná i právě naopak.
Dalším mírným překvapením jsou komunisté, kteří do europarlamentu proklouzli pod značkou Stačilo! a vybojovali si dokonce dva mandáty. S předsedkyní KSČM Kateřinou Konečnou do Bruselu prošel i právník a bývalý pirátský nominant na ministra zdravotnictví Ondřej Dostál. Dostál se za covidu přiklonil spíš k dezinformační antivaxerské scéně. Dokonce vystupoval na některých demonstracích po boku lidí jako Jindřich Rajchl nebo Ladislav Vrabel. Konečná se v tomto spektru rozhodla lovit i další lidi. Na kandidátku se tak dostala i dezinformátorka Petra Rédová a v kampani jim pomáhal i dezinformátor a bloger Vidlák. Komunisti vsadili na podobný model, jaký na Slovensku vyzkoušel před víc jak půl rokem Andrej Danko se svou SNS. Jak je vidno, tento model určitě může v této části voličského spektra fungovat.
Propadák SPD a Pirátů, nevýhra Starostů
Jak přitažení dezinformátorů na kandidátku zafungovalo, poznal především Tomio Okamura. Jeho SPD si zisk s partou okolo komunistů pravděpodobně prohodila. Ty správně nacionalistické barvy tak bude v europarlamentu bude po boku lidí od Marine Le Penové a Mattea Silviniho hájit pouze Ivan David, který překroužkoval i Zuzanu Majerovou a Petra Macha.
Podobný výprask jako SPD si vysloužili i Piráti. Místo tří europoslanců se budou nově muset spokojit jen s Markétou Gregorovou. Vlastně se není moc čemu divit. Jejich čtyři poslanci v našem parlamentu skoro nejsou vidět, ze tří ministrů si běžný člověk vzpomene možná na Ivana Bartoše, když bude mít zrovna štěstí. Jana Lipavského jim totiž nepřiřadí a o tom třetím vůbec ani netuší, že existuje. Jejich kampaň pak nebyla o nic lepší. Na rozdíl od ostatních stran Piráti vsadili jen na minimum billboardů a jiných poutačů, místo toho vsadili na online prostor. Jenže jejich seznamka s kandidáty na Instagramu byla něco, co by generace Z označila jako "cringe", tedy něco tak trapného, až to komukoliv, kdo to vidí, způsobuje málem i fyzickou bolest. Potom se ještě vytáhli se svým sitcomem. Hodnocení vlastně zvládli sami hned v úvodní upoutávce. "Co to je?!" Tahle otázka v ní zazněla a musela taky problesknout hlavou snad každému, kdo tu upoutávku viděl. Ten jejich sitcom totiž vypadal tak, jako kdyby se zhulený ajťák na LSD pokusil o remake Comebacku.
Nevýhru si připsali i Starostové vedení Danuší Nerudovou. Oproti minulému volebnímu období si sice zajistili jedno křeslo v Bruselu navíc, ale doufali v lepší výsledek. Nejde jim ani upřít snaha. Rakušan s Nerudovou a Farským si odjezdil turné po českých hospodách a kulturácích, kde si na Debatách bez cenzury nechali opakovaně nadávat, jak jsme se o tom v Sokolově byli přesvědčit i my na vlastní oči a uši. Účastnili se různých debat, chodili i do podcastů a různých jiných pořadů. Když si ale vzpomeneme, jak to s nimi vypadalo první rok po sněmovních volbách, dopadli vlastně ještě dobře. Mohli skončit taky tam, kam si jistí aktéři kauzy Dozimetr vtírali kokain.
Spolu a ANO jsou na svém
Jestli něčí zisk není překvapením, je to rozhodně koalice Spolu. Sice si o dvě křesla pohoršili, ale šest mandátů odpovídá jejich současným možnostem. Přesto bude uvnitř koalice jisté pnutí. ODS může být spokojená. Oproti roku 2019 zůstali na stejném počtu europoslanců, a to i navzdory všem předpokladům. Jako lídři vlády, která zvládla naštvat snad úplně všechny, neměli vůbec jednoduchou pozici. Jejich vlastní voliči můžou být do jisté míry naštvaní, protože vláda porušila některé svoje předvolební sliby a jde i proti zájmům voličů ODS. Voliči opozice jsou často naštvaní už jen z principu. Navíc se potýkali s obrovskou inflací, kterou pocítil úplně každý. ODS dopadla v rámci možností nejlépe, jak jen mohla. TOP09 je pomalu ale jistě umírající strana, ze které se brzo asi stane liberální frakce ODS, a tak zastoupení v Bruselu v podobě Luďka Niedermayera je pro ně taky fajn výsledek.
Nespokojenost ale může panovat u Lidovců. KDU-ČSL bude v Evropském parlamentu zastupovat jen Tomáš Zdechovský. V kontextu předvolebních průzkumů je to také docela dobrý výsledek. Lidovci v průzkumech spadli i na dvě procenta. Jenže v eurovolbách si věřili na víc. Ostatně i sám Marian Jurečka v zimě, potom co se naplno odhalila jeho párty v době střelby na Filozofické fakultě UK, říkal, že pokud KDU nezíská aspoň dva europoslance, nebude na podzimním sjezdu obhajovat pozici předsedy strany. Jurečka by si tak měl pomalu balit kufry. A hledat svého nástupce, který stranu dokáže vytáhnout ze záhrobí.
Největší spokojenost musí panovat v chodovské centrále hnutí ANO. Sedm křesel je pro ně v konkurenci dalších opozičních a antisystémových stran maximální úspěch. Z kohouta Silvera tak je zase o kus větší celebrita a jeho cena pro filmaře zase vzrostla. Kdo by zase tak moc slavit neměl, jsou obyčejní občané. I u ostatních kandidátních listin se dalo pochybovat o kompetencích kandidátů. ANO ale tyto nekompetentní lidi zvládlo do Bruselu skutečně dostat. Jedinou kompetencí Kláry Dostálové je to, že jako ministryně pro místní rozvoj bojovala až do roztrhání těla za dotace pro Babišův Agrofert. Jana Nagyová byla pro změnu s Babišem obžalovaná ze zneužití evropských dotací v kauze Čapí hnízdo. Jaroslava Pokorná Jermanová zase podezřele nakládala s penězi v době, když byla hejtmankou Středočeského kraje. V kontextu těchto dam i ten kohout Silver vypadá jako superkompetentní kandidát.
Obecně letošní volby do Evropského parlamentu nedopadly úplně katastrofálně, ale velká výhra to minimálně pro prozápadní a proevropské strany. Voliči do Bruselu vyslali jasný vzkaz. Evropě to osladíme!